Bohuslav Reynek: pastýř ducha a prosté krásy

GRAFIK, BÁSNÍK, PŘEKLADATEL (1892—1971)

KULTOVNÍ DUCHOVNÍ TVŮRCE

UMĚLEC ZÁMĚRNĚ IGNOROVANÝ TOTALITNÍM REŽIMEM, SOLITÉR STOJÍCÍ MIMO TRENDY

 

Grafické dílo Bohuslava Reynka bylo dlouhá léta opomíjeno, síla prostoty a člověčenství, která z jeho suchých jehel vyzařuje, zůstávala veřejnosti utajena. Dnes patří jeho grafiky ke chloubám sběratelů umění a jejich ceny se pohybují v desetitisících. Pryč jsou časy, kdy tento svébytný umělec rozdával své tisky návštěvám odlehlého petrkovského statku na památku.

Bohuslav Reynek

Bohuslav Reynek Petrkov Reynek grafika

BÁSNÍK, PŘEKLADATEL Z FRANCOUZŠTINY A NĚMČINY, KRESLÍŘ A GRAFIK.

31. 5. 1892–28. 9. 1971

 

Žádné z těchto slov však nepojme to, čím byl Bohuslav Reynek nejvíce – člověkem.

Jeho životní pouť se zdála být daná. Narodil se jako jediný syn statkáře v Petrkově, vesničce v blízkosti Havlíčkova, tehdy Německého Brodu. Studia na jihlavském německém reálném gymnáziu však střelku mladíkových zájmů vychýlila k poezii a výtvarnému umění.

Zásluhu na tom měl pravděpodobně pedagog Max Eisler, který se později stal docentem dějin umění na univerzitě ve Vídni. Byť po maturitě Bohuslav vyhověl otcovu přání a odešel do Prahy studovat zemědělství, dlouho zde nevydržel. Po měsíci se vrátil na statek v Petrkově, který otec již dříve pronajal. Pracoval tu jako pomocník a plánoval cestu do Francie. Ještě téhož roku ji uskutečnil. Právě v té době začaly vznikat jeho první poetické a výtvarné pokusy.

V roce 1914 navázal spolupráci nakladatelem Josefem Florianem ze Staré Říše. Psal poezii, překládal, ilustroval.

Na počátku dvacátých let se mu dostala do rukou sbírka básní Ta vie est l…. (Zde tvůj život…). Byla mu tak blízká, že ji zatoužil přeložit. Neváhal a vydal se do Grenoblu za autorkou Suzanne Renaudovou pro souhlas. O tři roky později se stala jeho ženou. Poté žili střídavě ve Francii a v Petrkově. V roce 1928 se narodil syn Daniel, v roce 1929 Jiří. Po smrti Bohuslavova otce v roce 1936 zůstala rodina na statku trvale a převzala jeho správu. Za druhé světové války přišel zábor, Reynkovi byli nuceni Petrkov pronajmout Němcům a později úplně opustit. Uchýlili se do rodiny nakladatele Floriana. Po válce se vrátili, jenže přišlo zestátnění. Bohuslavu Reynkovi bylo povoleno bydlet jen ve vyhrazené části a pracovat jako dělník. Krmič prasat, pasák koz… Až do důchodu v roce 1957.

Je až neuvěřitelné, že Bohuslav a jeho žena stačili při vší běžné práci, starostech a dějinných eskapádách stále tvořit. Po únoru 1948 však Bohuslav Reynek nikoho nezajímal. Jako statkářský synek a duchovně orientovaný tvůrce měl být zapomenut. Až v uvolněnějších letech se v roce 1964 konala jeho první poválečná výstava. Náhle se z něj stal „objev”, fenomén. Petrkov se změnil v kultovní poutní místo intelektuálů. „Boom” pominul s koncem Pražského jara, Bohuslav Reynek ale vytrvale tvořil dál. Až do pokojné smrti v roce 1971.

Odpočívá vedle ženy Suzanne a rodičů na hřbitově ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu.


Bibliografie a výtvarný odkaz

Reynek Bohuslav Reynek Pieta IV Bohuslav Reynek Reynek Letnice

BÁSNICKÉ DÍLO:

  • Žízně – sbírka básní, 1921
  • Rybí šupiny – sbírka básní v próze, 1922
  • Smutek země – sbírka básní, 1924
  • Had na sněhu – sbírka básní v próze, 1924
  • Rty a zuby – sbírka básní, 1925
  • Setba samot – sbírka básní, 1936
  • Pieta – sbírka básní, 1940
  • Podzimní motýli – sbírka básní, 1946
  • Mráz v okně – sbírka básní, 1969
  • Sníh na zápraží – sbírka básní, 1969
  • Odlet vlaštovek – posmrtně vydaná sbírka básní (psáno 1969–71, 1. vydání v Mnichově 1978)

GRAFICKÉ CYKLY:

  • Vánoce, 1940–1941
  • Pašijový cyklus, 40. léta
  • Sníh, 1941
  • Pastorále, 1942–1945
  • Job, 1948–1949
  • Don Quijote, 1955–1960

DALŠÍ VÝTVARNÁ TVORBA:

Stovky až tisíce kreseb a grafických listů, jejichž přesný počet nebude pravděpodobně nikdy znám.

Příběh díla

Potřeba tvořit byla pro Bohuslava Reynka čímsi víc než pro jiné. Jako by byla přirozenou funkcí jeho organismu. Stejně jako třeba dýchání. Přerostla v neutuchající puzení. Ne pro zisk, ne pro slávu a snad ani pro povznesení či potěšení. Ať už sebe nebo druhých. Jen pro radost z aktu tvorby, pobytu ve vlastním světě.

Ač je Bohuslav Reynek obecně znám zejména jako katolický básník, je možná více výtvarným umělcem. Poprvé vystavoval už v roce 1929 v Pardubicích, úspěchy měly také jeho francouzské výstavy v následujících letech.

Co ho jako naprostého grafického samouka vedlo k potřebě vyjadřovat se k životu řečí čar, světel a stínů? Nejprve pravděpodobně potřeba adekvátně ilustrovat vlastní slovesné výtvory, později pochopení univerzality vizuální řeči, schopné zachytit i to, na co slova nestačí.

Jak jako básník, tak jako grafik byl Bohuslav Reynek vyznavačem prostoty. Solitérem doby. Jakékoli megalomanství, pozérství či exhibicionismus vlastní mnoha bohémům z řad jeho vrstevníků mu byly cizí. Což se odráží i ve výrazových prostředcích a formách jeho grafických listů. Začínal s kresbami, uhly, pastely a po vzoru Josefa Čapka linoryty. Později pro sebe objevil suchou jehlu a lepty, nejzákladnější a nejdostupnější z hlubotiskových technik. Jen hra valérů černé a bílé, malé formáty. Když barva, tak střídmě kolorující. Ani při pozdějších experimentech s technikami nikdy nesklouzl k efektní bezobsažnosti. Jednoduchost formy vždy podtrhovala sdělení. Možná prosté, ale o to hlubší. Díla Bohuslava Reynka nikdy neoslovují kresebnou brilancí, ale citem. Pro kouzlo okamžiku, to lepší v nás. Pro lásku… Ke krajině, domovu, lidem, zvířatům, životu, Bohu.

Petrkov Bohuslav Reynek